Ahoj, asi pomalu blázním. Mám přítele 7 let, ze začátku jsme to měli těžké protože se dostával z rozchodu se svojí ex ale překonali jsme to. Když jsme sami, jsem nejštastnější, protože sem jeho středem pozornosti. Ještě spolu nebydlíme protože studuji, ale vidíme se vždy o víkendu a když je volno tak jsme u něho. Největší problém je ve mně.............Asi po 2 letech našeho vztahu jsem si všimla, že si píše zprávy s kamarádkou se kterou se seznámil ještě dýl než semnou..psali si o koních atd. a tak různě, mě to ale strašně zklamalo, tak, že ted prostě i po těch 7 letech prostě žárlim...tu kamarádku už nemá, ale jakmile jsme někde ve společnosti a vidím, že se baví s dívkami, tak ho začnu štípat do zadku :D on už to zná, takže ví, že mě to pak přejde a nic si z toho nedělá, ale vždy mi řekne, že má rád jen mě a že ty lidi neviděl hrozně dlouho a že mi spolu budeme celý život. Vim, že je to můj problém prostě někde ve mně, on mě nepodvedl ani nic takovýho, ale já se prostě bojím že mě někým nahradí....může se stát cokoliv, nevíme, jestli spolu budeme celý život, ale já prostě to nedávám...prosím pomozte mi...jsem pak protivná i na ty kamarádky, které jsou naše společné, a to jen kůvli tomu, že žárlím, že se s ní zrovna můj kluk taky baví....nechci to takhle, chci se změnit....spolu jsme to probírali už tisíckrát, jak říkám, prostě mi na to řekl to, že potřebuje taky sociální kontakt (naprosto chápu, proto mě to ještě o to víc štve že jsem taková) a že spolu budeme celý život a je vidí jen třeba na půl hodiny za týden, že je má rád jako kamarádky a že je prostě nechce ignorovat...PROSÍÍÍÍÍÍÍÍÍM nějaká návod proti žárlivost? :( jsem zoufalá sama ze sebou......akorát se zbytečně nervuju a netěším se na společné akce....děkuju moc
